Rok 1996 byl rokem nekontrolovatelného nárůstu bikerů a zejména bikerek , což lze přičíst na vrub působení Jendy na VŠE. Hlavní stan byl přesunut na Nový Svět.
Startovní pole: Bikerky:Iva Rozehnalová,Pavla Kristlová,Iva Jiroušková,Markéta Pokorná,Tereza a Šmoula. Bikeři :Jirka KOPA,Jan Blažek,Tomáš Vaner,Muž Mol,Ríša Pokorný a David Přestože bikerky mají můj neskonalý a neskrývaný obdiv za své heroické výkony- 100 km včetně Poledníku(1315 m.n.m.)a krpálu krpálů od Otavy přes Svojše až na Zhůří (převýšení asi 560 m) celková kilometráž opět poklesla na hranici 360-500 km. Tomáš Vaner se se svým kolem vůbec nemazlil a hned první den si neodpustil tahovou zkoušku řetězu, který tím byl tak zaskočen, že se skřípajíce přetrhl.
Nedobrovolné předvedení opuštění kola za jízdy předvedla ctěnému publiku Iva Rozehnalová - věděla,proč má přilbu. Následky byly nejspíše trvalého rázu,neboť letos se akce ze spekulativních důvodů neúčastní. Muž Mol zůstal věren tradici a s úsměvěm na líci místy i létal. Co se týče např.Ríši, tak na svém kole nesporně válí, ale zraněním se také nevyhnul. Při "hře na skovku" předvedl v plném klusu příčný skluz a hodil si sám sobě špeka. Pavla kromě šílené namakanosti demonstrovala svůj šestý smysl pro noční orientaci na biku. Všechny bikerky bez výjimek překonaly naše očekávání, ale především samy sebe. Demolition Man roku 1996 byl jednomyslně zvolen David Hromas se svým třírozměrným předním kolem. Doplňkovou relaxační aktivitou se stala pravidelná návštěva 20 metrů vzdálené hospůdky. Dle Slippera nebyl dodržován noční klid, což je diskutabilní. Je s podivem, že se podařilo zaříznout pouze jedno jezero(Prášilské). Rapidní zlepšení je s napětím očekáváno letos, ale o tom zatím nejsem schopen z pochopitelných důvodů psát.