Dámy a pánové,
okupujíce na bikerské zážitky skoupou kancelář ve výškové budově notně po pracovní době jal jsem se sedavý způsob práce vlivem znovuotvíraných bikerských zážitků změnit na poposedavý neb tyto zážitky mnou doslova cloumají. Lecjaký čerchmant by považoval ustavení druhého bikerského týdne během jednoho roku do naší bikerské bible neřkuli ústavy za novinářskou kachénku – v tom případě by tragicky chybil! Tato klausule totiž skutečně byla slavnostně ratifikována, což vzbudilo všeobecné veselí neb krátký život bikerský tím byl výrazně obohacen.
Letos se stáváte hltači bikerských průpovídek bohudík podruhé. Následující řádky se pokusí nastínit veškeré myslitelné vzpomínky na dosud poslední akci. Pohodlně se usaďte (nejlépe na sedlo), zvolte lehký převod a rozjímejte…
Nápad zpunktovat podobnou akci pro velký úspěch a zájem podruhé v roce 1999 se setkal s kladnou odezvou a tudíž představenstvo Rady pro bikerskou činnost svolilo a akci požehnalo. Rezervace dvou chatek sice nebyla podchycena už v základech, ale námi zaměřená oblast v námi vytyčeném termínu slibovala bezproblémové zajištění, což se i událo. Při prvním výlovu zájemců z řad vlastníků kol rozličných tvarů a zejména technických stavů uvízla ve webu jen hrstka nejodhodlanějších – pokud mne nešálí paměť, tak to byli kromě mě a Gabky i Muž Mol a Žena Mol. Pak nastal ovšem zvrat a lavina závazných objednávek takřka i pro rodinné příslušníky na sebe nenechala dlouho čekat. Výsledkem této přehršle je níže zmíněný seznam:
Führer alias Jirka
Gabriela
Muž Mol
Žena Mol
Markéta
Ríša
David
Šmoula
Honza
Kamča
Tomáš
externisté :
Slávek
Robert
Vzhledem k úspěšně simulované vytíženosti dostali někteří povolení opustit MTB tábor a vrátit se do Prahy dříve než za týden. Důležitým údajem je lokalita, která byla v blažené nevědomosti vybrána. Touto se stal katastr Beskyd - jmenovitě Horní Bečva. Toužil jsem po této lokalitě tak, jak jen může čistokrevný biker toužit po krkostěnných krpálech. Po příjezdu jsem však i já prohlédl a hleděl jsem vstříc ohromující a alarmující pravdě – průměrná nadmořská výška tamních údolí se pohybovala na proklatě nízké úrovni, což mne kromě vzrušení i znepokojovalo. Ale abych nepřeskakoval. Takže se pohodlně usaďte a slyšte co bylo nebylo za devatero krkostěnami, devatero bahnitými kačírky a devatero neprostupnými porosty křáčí a šáší.
Uplativše Muže Mola a jeho oddanou pobočnici Ženu Molku, zhostili jsme se s Gabkou rolí navigátorů a potažmo i nehybné zátěže v jeho prostorností čpícím vehiklu. Kromě odjezdu opožděného skoro o 3 netrpělivostí a podupáváním vyplněné hodiny jsme s hrůzou zjistili, že majitelé vozu přijeli bez přípojného vozíku a tím vědomě ohrozili celou za dveřmi dlící akci. Náš haraburdím přecpaný vůz připomínal ne náhodou povoz s utečenci, a polohy, které jsme v něm byli přinuceni zaujmout by bohatě stačily na extraligu fakírů. Cesta dlouhá bratru 310 km nevyústila v ponorkovou nemoc a kýženého cíle jsme dosáhli prosti bloudění někdy kolem 18.30 hod. Vzhledem k Muž Molovu pivnímu sklonu jsem poslední třetinu cesty měl tu čest kočírovat osobně. Pro ilustraci doplňuji, že nejkratší cesta se vine skrze Kolín - Čáslav – Chrudim – Vysoké Mýto – Mohelnici – Olomouc – Val. Mez. – Rožnov pod Radhoštěm – Horní Bečvu. Už při příjezdu do Rožnova jsme hýkali následkem naivní nadrženosti vyvolané nikoliv vlnícími se sukněmi vznášejících se podél silnic ale okolními zalesněnými pahrby. Místem setkání třetího druhu bylo nitro hotelu Bečva, kde jsme nafasovali nejen klíče od blízkých sroubků, ale i nějaké to povlečení. Vzhledem k mizivé vytíženosti campu nebylo třeba tlačit na pilu, čehož výsledkem byla existence klíčků dokonce od tří chatek v mojí něžné bikerské ručce. Třetí chatička tedy byla oficiálně vysvěcena na parkoviště závodních a v některých nejmenovaných případech i muzeálních strojů. S přihlédnutím k pokročilému stadiu šera nebylo jiného zbytí než sednout opět do vozu a cválat ku Novému Jičínu, kde se toho dne konala vyhlášená a Slávkem Krestou již dlouho proklamovaná slavnost. Její náplní bylo kromě plašení domácí zvěře užitím detonací rozličné zábavné pyrotechniky i koncertní představení rock‘n‘rollové skupiny. Ač jsouce příznivce jiných tělem zmítajících rytmů musel jsem uznat, že to bylo též dobré jak cip. Cesta zpět však probíhala zčásti prapodivně. Kromě Muž Mola všichni svorně řezali dřevo a tudíž se nelze diviti, že Mol zčásti omámen specifickým zvukem chrápání ztratil orientační smysl a způsobil nepředvídaný přírůstek dráhy v podobě zhruba 60 km. Cirka v 1.30 hod za námi zaklaply dvířka od chatky. Jak jsem již předem neřekl, tak papírová kapacita chatky se pyšnila pivařským numerem 5. Společné sprchy a WC nevynikaly sice leskem avšak vodní lázeň plnila svoji funkci beze zbytku. Důkazem toho byla voda v plicích Muž Mola po jedné povedené koupeli. Všudypřítomný strach a hrůza z medvědů a beskydských obdobně zarostlých úchylů nedovolily nikomu noční pochůzky, návštěvu WC nevyjímaje. K tomuto účelu údajně sloužil v každé chatce nejméně frekventovaný roh (bez ověření).
První s napjatostí očekávané ranní kuropění odhalilo nedozírné nedostatky v bikerském hardwaru. Muž Mol se až po snídani jal oddávat vyplétání kola zn. Mavic Sup. Kutilství toto bylo natolik nezvyklé, že se brzy kde se vzal tu se vzal objevil kocour jenž kontinuálně odčerpával zbytky od stolu kontrolujíce simultánně vizuálně pevnost vznikajícího výpletu. Vstávání se odehrálo od 8.30 hod výše. Původní zajímavý Molův návrh (inspirovaný Cimrmanem) vynechat za účelem odlehčení některé dráty byl po dlouhé diskusi zavržen. Jak jsme se přesvědčili, tak nevyplete-li si Muž Mol kolo sám, tak mu ho nevyplete nikdo. Jelikož pletení nebralo konce, tak jsme se rozhodli Muž Mola ponechat osudu a vyrazili jsme na aklimatizační štrečku s právě dorazivším Slávkem a Robertem (takřka místní domorodci).
Odjezd ve 13.30 hod – přehrada Horní Bečva – hraniční přechod do SR Bumbálka ( první dychtivé pohledy na Lysou horu ) – po červené turistické značce a zdůrazňuji po hřebenu jsme se plíživým chodem drápali výš a výš, poté jsme dosáhli nadmořské výšky kolem 940 m.n.m. (mimochodem H. Bečva leží asi v 520 m.n.m.) – návštěva rozhledny Súkenické (131 schodů, výhled zčásti i na Fatru) – Třeštík – Polana (930 m.n.m.) – v průběhu kvalitního sjezdu se proti nám vyřítili motokrosaři, kdybych nebyl dobrák od kosti a neuhnul, tak by nejeden z nich ryl helmou brázdu v jehličí – Benešky – Horní Bečva
Celkem : 22 km / Čas : 2 h 8 min / Průměr : 11.0 km/h / Převýšení : 700 m
V 18.30 hod dorazila po vlastní ose Kamča a o půl hodiny později Tomáš, Ríša a Markéta. Počet nachozených kilometrů neudávám, ačkoliv po obědě jsem při lovu veverek prolezl nejedno křáčí. V ruce jsem však třímal mírumilovnou zbraň paparazziů tedy fotoaparát japonské provenience.
Procitnuvše následkem slunečního svitu na lože dopadajícího vstal jsem kolem 8.45 hod. Další chatky se začaly otřásat v základech asi o půl hodiny později. Ve zcela bezkonkurenčně brzkém časovém horizontu tj. v 11 hod jsme tohoto dne vyrazili.
H. Bečva – Martiňák (785 m.n.m.), zdánlivě dech neberoucí výška avšak kopec to byl natolik dlouhý a vskutku i prudký, že Markéta při chůzi prohlásila, že má tento den kolo zatím tak nějak navíc, délka vzhůru stoupající silnice kolem 9 km – část naší trasy kopírovala posměšky a zájem kamery vzbuzující Partyzánskou cestu Jano Ušiaka – po jednom z downhillů jsme se od Ríši dozvěděli, že se bál jako prase před porážkou a tudíž dosáhl pouze k hranici 52 km/h – Maňáky (950 m.n.m.) – Pustevny (1010 m.n.m) dobyty v 13.30 hod po 17 km, v tomto zimním letovisku jsme pojedli něco tradičních koláčů jejichž název jsem už úspěšně zapomněl (frgál), počasí: vály zde opravdu silné větry, nákup talismanu převtěleného do sošky Radegasta, zde jsem kromě jiného zahlédl v plné síle trojtác XTR, za který jeho majitel zaplatil přes 12 tisíc Kč, s Muž Molem jsme uznale pokyvovali – s klesající teplotou těla stoupala nutnost kopnout do vrtule, což jsme vzápětí učinili, avšak ne nadlouho – po 1 km si Muž Mol vyžádal technickou pauzu za účelem opravy defektu, jelikož však bylo umístění otvoru tohoto natolik nepřístupné a zalepení nedostatečně důvtipné, tak došlo kromě úniku informací i k úniku vzduchu. Netrpělivého Ríšu Mol konejšil slovy „už ji tam soukám“. Přesto se Muž Mol snažil s ucházející pneu dojet co nejdále k civilizaci, kde by se defekt odstranil. Záměr dojet co nejdále se mu zdařil, což je vidět i na kameře – ujel asi 800 m a pak zůstal viset na louce a radostně na nás gestikuloval. Heslem „Pozor ! Čas je vzduch !“ a epileptickým zvoněním rozháněl davy pěšáků, kteří marně kynuli holemi pár chvil před deaktivací biku. Během této defektní zastávky Ríša položil zajímavou otázku, kterou se však nikdo nesnažil zodpovědně zodpovědět a to: „Zajímalo by mě, co dělá vzduch v té duši, jak se tam asi válí ?“. – přes sochu Radegasta v životní velikosti jsme „vostřejším“ terénem vystoupali až na Radhošť (kvalitních 1129 m.n.m.), na vrcholu nás čekal zachovalý a nemalý svatostánek v jehož povzdálí se tyčily dvě sochy zvěrozvěstů Cyra a Meta. V okamžiku matematické výměny názorů na aplikaci trigonometrie mezi Ríšou a Kamčou se zbytek překvapivě rychle začal vzdalovat. Při zpáteční cestě jsme potkali Muž Mola s plně funkčním bikem a tudíž se nám jej zželelo a počkali jsme než si také vyšlápne kousek na vrchol a slaní zpět k nám. Z hřebenu jsme potom sjeli jinudy tj. mnohem atraktivnější cestou, kde Muž Mol nezvládl jednu zákrutu a přijel s kusy šáší na šlapkách (pedálech). Ale neustlal si úplně. Letos to byla poslední kapka kterou přetekl můj semislickový dezénový džber a rozhodl jsem se příští sezónu nastoupit s pořádnými drapáky neb mi to na těch stávajících krutě klouže jak při brzdění tak při výjezdech po nezpevněném povrchu. Budu pošilhávat po Panaracer Fire XC Pro 1.9´´ avšak na Rubenu nezanevřu. Po napojení zelené turistické značky na hlavní silnici jsme jeli asi 10 km z kopečka až do Prostřední Bečvy. Vzhledem k rychlosti kolem 72 km/h bez šlapání jsme tam byli poměrně rychle. Markéta s Gabkou zůstaly v zájmu zachování energetických zásob v blízkém hostinci kam pro ně později přijela motorizovaná jednotka. Apropo při cestě dolů Muž Mol prorazil pneu podruhé. Sbalil mojí novou duši a se slovy „Vrátím Ti ji až ji zase píchnu“ ji implantoval do své „gumy“.
Celkem : 40.5 km / Čas : 2 h 48 min / Průměr : 14.8 km/h / Převýšení : 1100 m
H. Bečva (11.40 hod) – Bílá (terén ala Kvilda - Borová Lada) – vodní nádrž Šance (500 m.n.m.) – po objetí přehrady nebylo jiného zbytí než začít odvážně stoupat, s tímto činem však nekorespondoval zařazený převod, byl jím totiž ve většině případů kašpárek. Povrch byl štěrkový a hodně moc prudký, takže jízda ze sedla s pneu mého dezénu byla vyloučena. V prvním výškovém táboře jsme objevili stopu Muže Mola – byla jasně zřetelně otištěna na cestě a stálo tam „čekám na Lysé, Mol“. Zanedlouho jsme se napojili na asfaltovou cestu vedoucí až na vrchol. Hned zpočátku nás potěšila velká na silnici namalovaná číslice 3, což značilo 3 km na vrchol. Tato deziluze se nám stala osudnou. Číslice totiž byly uvedeny vzestupně ! A končily na 9 !!! Netřeba znovucitovat nadávky. Po několika minutách nás k našemu úžasu dojel Muž Mol, jehož dezorientační smysl již nabývá nebezpečných rozměrů a jednoho dne se Lence nevrátí. Argument, že si stoupák chtěl projet úplně odspodu a tak zvýšit svoji výkonnost byl průhledný a této taktice u nás pšenka nemohla kvést. První pohled na Lysou horu (za celý boží den !) se nám naskytl v podobě faty morgany až asi 2 km před vrcholem. Nevím jestli to bylo tím, že jsem jel tak pomalu, ale musím přiznat, že jsem byl nadmíru unaven. Avšak podpora Gabky až k vítězství nad proklatým pahrbem přinesla kýžené ovoce resp. čočkovou polévku na vrcholu. V průběhu oslav na lysině nám pohotově gratulovala mobilem nezúčastnivší se Markéta i do Beskyd se chystající Honza. Na vrcholu (1328 m.n.n.) jsme se oddávali kochání přírodou v 16.00 hod po 41.5 km (dle mého předpokladu měl ukazovat tachometr max. 32 km). Statistické ukazatele – od Šancí na 11.3 km převýšení krutobeskydských 830 m !!! Tímto se tento výkon (teoreticky ještě zvýšitelný při startu z Frýdlantu pod Ostravicí o 100 výškových metrů) zapsal nesmazatelně do čela bodovací tabulky zohledňující délku, převýšení a stupeň posmrtné ztuhlosti pokořitelů. Stejné převýšení jsem absolvoval snad jen na Šumavě (Velký Javor – 1456 m.n.m. avšak na větší délce). V top three budou ještě pro připomenutí Dlouhé stráně (= Mravenečník – asi 1330 m.n.m.) v Jeseníkách. Zahraniční zvlněný terén neboduji. Abych však dokončil tuto historickou štreku – cesta zpět probíhala za šumu svistu dle na chlup stejného itineráře. Příjezd na H. Bečvu – 19.15 h. Ulehnutí a spánek – 19.17 h
Celkem : 82.7km / Čas : 4 h 58 min / Průměr : 16.6 km/h / Převýšení : 1530 m
Z bonzbloku lze dále vyčíst: doma pro jistotu celý den zůstaly – Markéta a Lenka ; vrcholu nedosáhli – David a Šmoula. Bikerského orgasmu dosáhli: Kamča, Gabka, Führer, Muž Mol, Ríša, Tomáš.
H. Bečva – po cyklotrase žluté barvy na Soláň, zde se musím tvrdě ohradit vůči značení trasy, buď tamní značkeři jezdí a značí s použitím motokrosových či trialových strojů a nebo jsou podobného ražení jako Muž Mol, neboť tento výšlap puncem nesjízdnosti se honosil viz. záběry kamery – Čarták, velice příjemné posezení před chatou dle hlaholu plnou děvčat – Tanečnice po hřebenu, kromě všech zábran ztratil Ríša také blatník a přestože se snažil jej znovuobjevit sic mu síly stačily, tak neuspěl – Hutisko-Solanec.
Celkem : 36 km / Čas : 2 h 46 min / Průměr : 12.9 km/h / Převýšení : 830 m
Muž Mol potvrdivše roli favorita v soutěži o kvantitu defektů stvrdil vedoucí pozici prodřením duše v brašničce na kole ! V 16.45 h se s námi k našemu velkému smutku rozloučili Ríša s Tomášem a otráveni kyslíkem směřovali do Prahy vstříc každodenním starostem a strastem běžného konzumního života v přeplněných ulicích. Velkou náplastí nám byl příjezd pana Honzy Blažka, jenž se dostavil v 18.30 h a jelikož nečekal na náš verdikt o případném konání ohňových a buřtových slavností, tak o tomto v podstatě za nás rozhodl. S uzeninou dorazil zanedlouho. Sběru klestí se s velkým nasazením účastnili takřka všichni táborníci a přispěli tak výraznou měrou k utužení atmosféry a následnému dobrému pocitu z dobře vykonané práce. Apropo toho dne vypověděly poslušnost Führerovi všechny osoby něžného pohlaví a na kolo ani neusedly. Vyrazily totiž za kulturou do Rožnova majíce na paměti návštěvu tamního skanzenu.
Ad oheň: Podnapilému Muž Molovi se podivně v rukou smýkala hořčice, čímž si vysloužila pojmenování „hořčice jedna neplešná“. Při vzrušujícím rozvíjení teorií o všem možném vyšly najevo i zkušenosti Muže Mola z dob kdy si jako brigádník přivydělával v krematoriu – totiž jak přesně uvedl, na spálení plechového víčka z piva by bylo potřeba zapálit 24.000 ohňů, což způsobilo všeobecný údiv. Inu, když přihlédneme k faktu, že hřejivý roztok mizel v každém z nás jako vzduch z Muž Molovi duše tak se není čemu diviti. Na hladinu vyplynul i názor, že některé z absolvovaných krpálů byly tak prudké, že se nedaly ani jít a člověk je musel jet ! V poslední fázi lovu na „opice“ nás Muž Mol upozornil, že jedno z jeho piv ne a ne vyschnout. Tma byla ta tam, když se podařilo vatru řádně rozdmýchat.
Legendárním činem Muže Mola toho dne se stalo sundání jeho blatníků !!! Za snímky Muž Molova biku bez blatníků se na černém bikerském trhu platí zlatými pruty ! Poslední Mužmolova slova mi ještě zní v uších : „Jdu v kopr “ a odešel směr chatka.
Toho dne jsem se s pečlivostí mě vlastní věnoval i studiu názvů tamních lokalit. Některé z nich mi připomínají leccos – dupačka, podťaté, horečky, bludný, mazácký grúnik, údolí velké smradlavé aj.
H. Bečva (12.00) – Bumbálka – Makovský průsmyk, zde nácvik vrhu granátem po vzoru nejmenovaného partyzána (snad Jano Ušiaka), Markéta si v okamžicích nicnedělání krátila chvilku házením foťáku na zem – po červené hřebenovce na Lemešnou-sedlo - Javorník – 75% osob založilo výškový tábor v hotelu Fern či co – zbylí otrlci vyrazili na nejvyšší horu Javorníků tj, Velký Javorník (1071 m.n.m.), zde mezinárodní setkání se Slovákem, jenž nám doporučil Chočské vrchy, údajně tam neexistují žádné hřebeny, ale všechny kopce tvoří neskutečné boule takřka z nuly, takže splňují všechna kriteria pro bikerský orgasmus následovaný infarktem myokardu – zpět v podstatě stejnou cestou až na drobné úplně jiné cesty – opět Bumbálka atd.
Celkem : 57 km / Čas : 3 h 54 min / Průměr : 14.6 km/h / Převýšení : 1150 m
O největší poprask se postaral svojí jízdou Muž Mol. V obzvláště peprném úseku, kdy se numera na computeru zuřivě zvyšovala Muž Mol dojížděl Šmoulu. Dle záběrů jury a skryté kamery několik spatřil neprůjezdný úsek bahna přes celou cestu v okamžiku kdy byl za Šmoulou už jen několik metrů. Jelikož rychlost byla natolik vysoká, že zastavení na rozumnou míru nepřipadalo v úvahu, tak alespoň pro diváky strhl svůj stroj a tzv. Molím smykem vlétl takřka v plné rychlosti do bahna neočekávané hloubky a vydatnosti. Zpomalení, které následovalo vlivem boření do bahna lze zažít snad jedině v atrakcích přímo na Bajkonuru. Hříčkou osudu se Muž Mol udržel v sedle, ačkoliv intenzita smíchu Honzy jej téměř smetla. Kameraman dorazil s přístrojem o několik desítek sekund později a nasnímal tedy alespoň bike mizící v hlubině. Kvalita zapadnutí byla potvrzena nesmírným úsilím Muž Mola stroj vytáhnout. Na několikátý pokus vyklajíce stroj ze strany na stranu tento vytáhl a se slovy „a to jsem dneska sundal blatníky“ jej začal jemnými údery o zem zbavovat nánosů. Na žádost všech členů teamu si dal repete. Ačkoliv se s originálem nedalo porovnávat, tak to i přesto stálo opět za to.
H. Bečva – Prostřední Bečva – Hutisko-Solanec – přes Čarták – Velké Karlovice – Karolínka a zpět. Vše autem ! Z Karolínky jsme na ořích startovali kolem 13.30 hod – Nový Hrozenkov – Halenkov – Huslenky (400 m.n.m.) – po žluté na Papajské sedlo (691 m.n.m.) – po důkladném napapání jsme vyrazili směr Krkostenná, již na jejím úpatí v přímém přenosu upadl Muž Mol přímo profesorsky opět v těsné blízkosti Honzy jenž svoji bránici pranic nešetřil ani v tomto případě, největší krpál, který jsme v Beskydech tlačili můžete najít právě zde ! – po hřebenu Chata Kohútka, zde se odehrálo dobré divadlo jehož hlavní aktérkou byla Gabka, zatímco Honza s Molem do sebe tlačili oběd a já zmerčivše je jsem se k nim blížil, Gabka nevšimnouce si nás projela vůkol a zanedlouho jsme ji viděli jak stoupá do protější stěny ala Poledník, když již měla dost, Honza ji zavolal na mobil, že se může klidně vrátit na což odvětila několika nasáními vzduchu do plic – Portáš (950 m.n.m.) – Pod stolečným vrchem – po zelené k vodní nádrži Karolinka (18.00 hod).
Celkem : 37 km / Čas : 2 h 45 min / Průměr : 13.4 km/h / Převýšení : 750 m
Netřeba popisovat nářek a spílání nad nadcházejícím návratem. Nikdo nebyl ochoten opustit chatku a až místní policie nás odtamtud po dlouhém vyjednávání vykázala. Cesta zpět se obešla bez větších peripetií. Pomineme-li okamžik, kdy se Šmoula na místě spolujezdce za jízdy probudila ve chvíli kdy ze stojícího vozu vylétla nechutná šavle ve směru Davidova vozu. Na Bouzově se odehrála zevrubná exkurze do hradu spočívající ve hře na skovku neboť jedinou formou výkladu historie byly šipky značící směr pochodu. Inu zadarmo i žloutenku.Tolik tedy k poslední letošní celotýdenní akci. Co se týče poměru nastoupaných kilometrů k ujeté vzdálenosti, tak byl tento tréninkový tábor bezkonkurenční s velkou rezervou. Konkrétně na 276 km jsme nastoupali zhruba 6100 m !!! Co se odehraje příští sezónu je otázkou, kterou si dovoluji položit do éteru již nyní s očekáváním mnoha konstruktivních reakcí.
Biku zdar !