Vážené panny a pánové,
pocítivše na vlastní husí kůži nutkání a podivnou mrazivou atmosféru očekávání v mužstvu, jímám se doplnění našich společných bikerských análů (probůh !) o další výplod. Zmobilizoval jsem tudíž všechen zbytek umu a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat (na rozdíl od negativů ze Šumavy 99, které jsem po ročních urgencích Páně Šorma tomuto konečně předal). Právě proběhnuvší akce si dozajista zaslouží notnou dávku pozornosti. Jak bylo vidno, tak byl vzat v potaz význam letošního kulatého letopočtu. V souvislosti s ním si vyžádal zcela odlišný přístup zejména výběr lokality. Desítky minut mžourání do monitoru během internetové serface nakonec přinesly kýžené ovoce v podobě nálezu potřebné ubikace pro požadovaný počet hladových krků. Slovenské Králíky ležící na dostřel od Banské Bystrice skýtaly už při pohledu na vojenským kartografickým ústavem tištěnou mapu netušené možnosti, za které vděčí bikerským nováčkům nevděčné poloze na úpatí nejvyšší hory Kremnických vrchů (pozn. "authora" - Flochová 1316 m.n.m.) v nadmořské výšce 648 m.n.m.
Grupa byla tvořena těmito:
Führer (stále ve své funkci)
Mario Milota (nováček v týmu, dodnes šokován našimi tréninkovými postupy)
Slávec (nenapravitelný defektman)
Gabika (stěžejní kitchen relation osoba)
Honza Bl. (kmotr veškerého bikerského dění)
Tereza (po tříleté pauze vstupuje do teamu s ovacemi jako Jaguar do F1)
Muš Mol (pilíř atmosféry v teamu, Hitchcockův podomek)
Žena Mol (paní domu po většinu dní)
MVDr. Čerbák (ocenil možnost odpočinku od ordinace plné krav a volů)
Petra (ball relation)
Tomáš (nová leštěná vidle jako ze žurnálu)
Ríša (soya relation)
Markéta alias Smajlík (pub relation, divize Finlandia)
Markéta von Ríša (nováček bez bázně a hany)
Vozový park:
Ford Escort Combi
Škoda Fabia
Fiat Punto
Fiat Tempra
Škoda Felicia Combi
Ve stejném pořadí nikoliv tedy mžiku oka opouštěly posádky Prahu, macechu bikerů. Coby tiskový mluvčí 1. posádky mohu upřesnit, že plánovaný odjezd v pátek ve 24.00 h se neuskutečnil. Ještě nyní mám pohmožděniny na žebrech od neustálého vyklánění z okna a vyhlížení vozu Páně Maria. Kvůli rostoucím tendencím Pražanů nakupovat v Nonstop Tescu po půlnoci a inklinaci k platbám kartou se Mario dostavil k naší rezidenci asi v 1.30 h ráno. Přes počáteční nedůvěru vzbuzující zavazadlový prostor Escortu se tento ukázal vzhledem k dobré pohltivosti krabic a tašek jako dostatečný. Třetímu do trojúhelníku Slávkovi nebylo ze zdržení pranic ouzko a intenzivně se v inkriminovanou dobu oddával hře v kulturu tj. nevázanou pitku a jitku (=konzumace jídla v množství co hrdlo ráčí). Za finální start lze tudíž považovat až zaklapnutí tankovací pistole na Chodově zpět do stojanu kolem 2.30 h. Požadavek Slávka na vyzvednutí jeho oře z Nového Jičína byl vyslyšen a tudíž itinerář se od běžných zvyklostí dosti odklonil, což nevyvrací překročení hranice na Bumbálce. Poté co si to Mario za volantem šněroval v mikrospánku do levého pruhu jsem nikterak neznejistěl a upadání do komatu jsem se věnoval ještě intenzivněji než sám řidič. Mariovu snahu odolávat spánku údajně podporoval společný zpěv s M. Tučným linoucím se z autorádia. Počasí bylo dobré – pršelo málo. Za účelem zdobrodružnění závěru cesty byla zvolena zkratka z Harmance přes Kordíky. Horní část stoupání, která vzhledem ke své velikosti vylučovala položení dokonce i rozbitého asfaltu, způsobila přejmenování obce z Kordíků na interně zkomolené Kordiliery.Několik stovek metrů nad Tajovem se tyčil další pověstmi o počtu zdechnuvších bikerů opředený zvedák. Ten způsobuje všem bikerům (mimo reprezentantů) zmrznutí úsměvu a křečovité stahy dolních končetin pramenící ze svírání chodidel v pěst. Svými 20% byl vhodně protažen celou vesnicí Králíky přesně tak, aby místní domorodci měli od krbem vytopených obýváků dobrý výhled na marné boje bikerů s nešvary terénu. I jízda na převod 1 : 1 se brzy začínala zajídat, neb hrozilo neustálé zastavení stroje.
Vybaveni umně vytvořenou mapkou od majitele chaty, nevyužili jsme patrně celé její vypovídací hodnoty a skončili jsme tak u telefonické navigace. Přívětivý majitel nám předal do užívání chatu kolem 10.45 h a dlouhým pohledem se s ní rozloučil, jakoby očekával její destrukci Čehůňmi. Všechny bicykly se vešly do pivnice (sklepa) jako nic. Zážeh ohně v krbu na sebe nenechal dlouho čekat jakožto i příjezd dalších posádek. Pouze marně ve tmě a takřka po sjezdovkách pátrající posádka Mol s přítelkyní byla ze zoufalství vyproštěna někdy kolem 22.30 h. Proti rozdělení osob do ubikací překvapivě nevznesl nikdo protest.
Stručný popis tras včetně nejapných komentářů:
16.7.2000
Nedbajíc mírného deště proklamovaného optimisty za mrholení, vyrazila skupinka skalních příznivců (bláznů) na bike. Králíky (648 m.n.m.) – Tajov (460 m.n.m.) - Riečka (475 m.n.m.) – odtud vydatná tlačenka na Riečanské sedlo (740 m.n.m.), tamní bahno způsobilo zvětšení pneu do šířky odhadem na 2,5 palce (z 1,9). Pochopitelně s nepříznivou vyhlídkou, že všechen materiál z pneu se během úprku dolů přemístí z dezénu na naše pozadí a tudíž výsledek automatického proces v těžce vydělané pračce přijde vniveč. Ani blatníky nezajistily vstupenku do světa zářivé čistoty. Kupříkladu Honzův epesní blatník si v nejnepříznivějším místě usmyslel, že vybočí a tudíž svého v blažené nevědomosti jedoucího pána počastuje dávkou vpravdě poctivou.
K neuvěřitelné příhodě došlo při sjezdu z Riečanského sedla. Zhruba stometrový padák s promočeným lesním povrchem zapřičinil pád celého pelotonu (4 ks) v pořadí Mol, Honza, já a Slávec. Mol byl očividně otřesen pádem a svojí ztrátou nadvlády nad strojem – inu v blátíčku a ve 30 km/h z neubrzditelného krpálu se strefit mezi podélně ležící klády je už kumšt. Ulanka (395 m.n.m.) - další zastávkou tzv. haluškovou byla Špania dolina (710 m.n.m.) - výrazným lákadlem dle mapy byl partyzánský bunkr Mor ho !, což byl název nakladatelství resp. tiskárny, která v něm dříve zela ; čtvrthodinový sestup k němu na hranici schůdnosti se nevyplatil, ne že bychom tam snad čekali partyzány v plné polní, ale pár ztrouchnivělých klád v žalostném stavu nás neuspokojilo; zemljanka tato se stala následně terčem posměchu a tudíž se nelze diviti, že jsme pozměnili historii a určili skutečný název tehdejšího pornografického nakladatelství tzv. Vystrč ho ! – Jelenec (550 m.n.m.) umně do přírody zakomponované vodní dílo naopak úspěch sklidilo stejně jako následná časovka do Harmance. Na přetřes přišla i zkratka do Kordilier tentokrát na biku z Harmance (430 m.n.m.). Na 5 km se nastoupá zhruba 330 m což nezní trýznivě, avšak mělo to háček : poslední třetina totiž výrazně přitvrdila a oddělovala tak obrazně bikerská zrna od plev. Zde i Molovo srdce bušilo v rytmu bucharu od firmy Mannesmann. V Kordilierách Mol přetrhl řetěz ! Podhřebenovou cestou ve výšce do 1150 m jsme ořezávali svahy Flochové. Exkluzivní možnost vidět Mola zcela bezmocného jedoucího vstříc jistému zastavení v protikopečku jsme si zpočátku vychutnávali do dna. Později se nám jej zželelo a přidali jsme ruce k dílu resp. jeho zádům čímž jsme mu zvyšovali průměr i pošramocenou náladu. Kordíky mimochodem leží v 825 m.n.m. O intenzitě servisních prací na strojích vypovídá např. i montáž SPD pedálů na Gabiččino kolo do 0.30 h ráno a další rádoby kolo vylepšující práce!
Délka : 64 km / Čas : 4 h 32 min / Průměr : 14,0 km/h / Převýšení : 1810 m
17.7.2000
Fakultativní návštěva Banské Bystrice se zaměřením na cyklocentra a potraviny. Vybavenost obchodů plně reflektovala celkové podmínky na Slovensku. Pouze v jediném obchodě byly k vidění solidní Meridy tj. stroje všech solventních koupěchtivých banskobystričanů. Odpolední projížďka vypadala takto:
Králíky (648 m.n.m.) – výjezd na hotel Horeč (910 m.n.m.) vynikal děsivou rozcvičkou v podobě převýšení 260 m na 2,5 km, což nemá nic co do činění s amatérismem. Tento ostrašující kopec by pravděpodobně dále prohloubil celkovou krizi organismu získanou průjezdem Králík. Celý úsek (odhadem převýšení 400 m na 4 km !) ale radši nikdo nejel ! Na druhou stranu k úspěšnému vyjetí stačí dostat se do transu a jemně drtit kašpárka. Přes Kordíky (825 m.n.m.) a Tajov (460 m.n.m.) jsme to už směřovali k domovu. Nad Tajovem jsme míjeli se sousedem klábosícího na kole stojícího domorodého muže. Ten, změřivše nás krátkým pohledem, na nás zanedlouho ze zadní pozice zaútočil. Na předválečném bicyklu a s vlajícím vaťákem (odtud jeho příslušnost ke stáji VATA GANG) nás s uspokojením udolal. My jsme s klidem sobě vlastním udržovali stále stejnou rychlost. A jelikož tato byla konstantní i v prudším stoupání, což onen bohém nečekal, tak jsme jej začali dojíždět. Když už jsem mu tak tak najížděl na pneumatiku, tak bez okolků zatočil do postranní ulice a počal na někoho povykovat. Zda tam vůbec někdo byl či to byla pouhá záminka k vydýchání se už asi nedozvíme.
Délka : 20 km / Čas : 1 h 39 min / Průměr : 12,2 km/h / Převýšení : 640 m
18.7.2000
Tzv. totální rozcvička známá z předchozího dne byla slepě okopírována opět. Ovšem s mnohem větším podílem bicykloturistiky neb cesta se proměnila ve strmilovák a v duchu tohoto názvu se táhla až na Skalku (1232 m.n.m.) k patě vysílače viditelného na vzdálenost mnoha mil. Za vše hovoří čísla – po dvou hodinách jízdochůze byl čistý průměr 3,6 km/h !!! Ještě horší než jsme doufali. Dlužno podotknout, že ještě před strmilovákem přestala kvést pšenka Tondovi. I on se v rámci úspory hmotnosti zbavil řetězu komerční provenience ! Po Skalce následoval terénní sjezd do Krahule (872 m.n.m.) přerušený Slávkovým defektem zadního kola. Slávek se obecně zhostil role Molova tovaryše na výbornou a jeho sjezd je vždy dalek jízdě s hnojem. Sada několika tříčtvrtečních serpentýn zaskočila Slávka a v jedné z nich neměl daleko k poroučení se k zemi. Již nastavoval po vzoru plochodrážníků nožku. Pak několika fyzice se vymykajících poskocích kola se pneu chytily a Slávek s opoceným čelem nemusel ani zastavit. Postupně jsme klesli zhruba na 600 m.n.m. ,abychom, světě div se, mohli zase stoupat až na skoro holý Kremnický štít (1008 m.n.m.). Podivného pastevce krav pod plachetkou jsme si raději nevšímali. Přejezd tohoto hřebene si nevyžádal žádné újmy na zdraví či materiálu. Pominu-li trialové pasáže zdolávané bravurně Molem a dva mladicky nerozvážné pády Tomáše způsobené nedokonalým souzněním jeho nohy a nových SPDček. Tento patron totiž vstoupil do sezóny nejen s SPD pedály, ale i leštěnou vidlicí a to i přes finanční trhlinu způsobenou srážkou s vozidlem. Kremnica (550 m.n.m.), ač nemalé letovisko, poskytovala smažáku chtivým bikerům pouze jediné stravovací zařízení. Stálé stoupání přes Kremnické Baně (784 m.n.m.) až na geografický střed Evropy (860 m.n.m.) zprzněný nacionalistickými nápisy přesto stálo za to. Průjezd kolem indiánského tábora odhalil dutiny v Molově vzdělání, neb jejich očividné obydlí teepee považoval za iglů. Po krátkém bloudění a ztrátě cesty nás osud přivál do Horního Turčeku (701 m.n.m.). Místním starousedlíkům jsme drželi palce, aby hráz přehrady, vhodně umístěná přímo nad jejich obydlími, vydržela. Poslední cíl cesty byla Flochová (1317 m.n.m.). Po odtržení Tondy a Slávka v I. výškovém táboře se výjezd změnil na kvalitní tlačenku hlubokým úvozem. Mol, Honza a já jsme pochybného vrcholu dosáhli bez dýchacích problémů ve 20.15 hodin. Především díky blížícímu se soumraku ani na fotce nevyjadřujeme příliš uspokojení. Doslovný úprk v šeru až tmě dolů byl dost překvapivý. Větších problémů jsem se nadál jen jedinou. Měl jsem to celkem rozpumpované a pod plynem na úzké pěšině v hlubokém borůvčí a hle, kde se vzala, tu se vzala, kláda příčně přes cestu. Oči mrkly, cantilevery zaskřípaly, ale i přesto byl pokles rychlosti menší než jsem doufal. Po dotyku s kládou a za Honzova doprovodu smíchem jsem byl již ve třetině fáze opuštění kola. Až náhlá deformace řidítek o 30 stupňů pád zmařila. Návrat ve 22 hodin byl překvapením nejen pro všechny krbem vyhřáté chalupáře, ale i pro nás. Po dvouhodinové jízdě ve tmě mezi šutráky za mizejícím mihotajícím se zadním světlem Muš Mola jsme toho měli až až.
Délka : 66 km / Čas : 6 h 20 min / Průměr : 10,5 km/h / Převýšení : 2120 m
19.7.2000
Rovinatá regenerační etapa podél Hronu do Slovenské Lupči se setkala s kladným ohlasem na rozdíl od zámku ve výše zmíněné obci. Zejména vnitřní stav byl neutěšený a atmosféru nedokázaly pozvednout ani vystavené výtvory mladých umělců. Solidní byly některé kousky z fotogalerie na téma stromy. Defekt Slávkova kola byl detekován v průběhu občerstvování, což bylo vzhledem k přítomnosti asfaltu široko daleko považováno za anomálii. Panictví ve smyslu nikdy nepřetrhnutého řetězu mě zbavilo nevýrazné stoupání z Banské Bystrice a celkový počet přetržených řetězů dosáhl 3. Pro zajímavost řetěz Shimano HG-72 měl najeto zhruba 1500 km a už hodně dlouho byl dle měrky hoden uskladnění v popelnici. V nadcházející tréninkové fázi nastoupím se zcela novým konkurenčním řetězem blíže nejmenované firmy Wippermann a jsem žádostiv jeho výsledků.
Délka : 51 km / Čas : 2 h 45 min / Průměr : 18,5 km/h / Převýšení : 380 m
20.7.2000
Králíky – Tajov – Banská Bystrica (375 m.n.m.) – Horný Harmanec (560 m.n.m.). Po zelené turistické značce jsme dorazili k ústí nejdelšího železničního tunelu v SR – těsně pod 5 km. Následující 2,5 km dlouhý úsek byl těžko schůdný i pěšky (koryto potoka, klády). Zřejmě i proto, že místní borci se tamní lokalitě širokým obloukem vyhýbají z důvodu největšího výskytu medvědů. To jsme se bohudík dozvěděli až doma. Jen pár dřevorubců udržujících nastartovanou motorovou pilu v otáčkách si připadalo bezpečně. Zavrhli-li bychom zkratku (značenou), tak bychom si vychutnali nádherných šotolinových sjízdných 13,5 km stoupání ! (namísto „pouhých“ 12-ti km). Stoupání nás přivedlo kromě myšlenek na jídlo k hotelu (nadneseně) Králova Studna (1260 m.n.m.). Jeho strategickou polohu jsme mezi sousty polévky pokyvováním oceňovali. Pokračování super hřebenovkou čas od času evokující závrať nás přivedlo až na vrchol Križná (1574 m.n.m.), což je druhý nejvyšší vrchol Velké Fatry a náš osobní "ČSSR" výškový rekord. Z Banské Bystrice je i rekordní převýšení kolem 1200 m. Ač jsouce vybaveni silnými kontaktními čočkami, Vysoké Tatry jsme kvůli mlze a bouřkovým mrakům neviděli. Při opatrném sjezdu jsem nevědomky emitoval (= potratil) láhev skončivší patrně až v Banské Bystrici na náměstí u kašny. Vzhledem k suchu v ústech mne rmoutil především její tekutý obsah. Stejnou pasáží jsme sjeli k hotelu Králova Studna. Odtud nás až do Dolního Harmance doprovázela Bystrickou dolinou žlutá turistická značka. V horním těžším úseku byly na pořadu opět serpentýny a spodní mírně zatáčkovitá bezvibrační trať kopírovala potok. Vydýchání přes Banskou Bystrici a Tajov.
Délka : 77 km / Čas : 4 h 48 min / Průměr : 16,0 km/h / Převýšení : 1480 m
21.7.2000
Naší pozornosti neunikly Harmanecké jeskyně. Celá akce se oproti původnímu předpokladu poněkud protáhla. V první řadě kvůli vzdálenosti jeskyně od parkoviště (oficiálně 40 min) a za druhé rozdílné výkonnosti v chůzi. Samotný pobyt v 7 stupních Celsia trval 80 minut. Budu-li hodně přehánět, tak ozdobami celé prohlídky byly Tomášův pád na kluzkém povrchu a mrtvola netopýra.
Poznámky:
V Paddocku (depo strojů) byly obecně podmínky výtečné. Prvotřídní byla možnost sprchování kol přímo před chatou. Vzhledem k nepříliš vstřícnému počasí došlo pouze na jedinou opékací seanci avšak o to intenzivnější. Celý týden jsme se nevěnovali pouze zábavě, ale byly zařazeny i odborné semináře na téma servisování kol, výživa, výběr vhodných tras. Na povrch vyplavaly i dosud nepoznané a nepublikované filozofické názory. Za všechny uveďme tzv. Mariův teorém pojmenovaný po svém objeviteli : Déšť (tj. voda) chladí lépe než vzduch, takže tělo může podávat vyšší výkon a z toho plyne možnost použití těžšího převodu (doporučuje se o jedno kolečko).