ROČNÍK '97 - ÚVODEM ...
autor : Jirka KOPA & BLÁŽA
Dále následuje jen krátký výtah z informačního bulletinu letošní akce:
Akce tato jest uskutečněna na Vaše vlastní nebezpečí, čímž se zříkáme odpovědnosti za Vaše zdravotní potíže, které jsou již tradičně hojné.Jedná se v majoritní míře o krkolomné hrůzostrašně vypadající pády způsobené totální vyčerpaností následované bouřlivými střevními potížemi nezřídka kořeněnými noční zimnicí.
Bližší info o zdravotních potížích a pocitech při nich získáte u Jendy Blažka.
Doporučujeme Vám tedy konzultovat všechny eventuality se svým lékařem,trenérem a domovním důvěrníkem.
Pro zajímavost i tak excelentní biker, jakým Jenda dozajista je, byl schopen lidově řečeno vymlátit se 3 krát za den. Ale já bych měl pomlčet - ještě,že to píšu já.
Pravidelné (na požádání i mimořádné) zastávky za účelem počkání na plíce garantovány.
Zprávu o chování,stavu zásob a celkovém průběhu akce spolu s bilancí materiálních škod na bicyklech podává ten,kdo vykazuje nejvíce energie bez vyzvání.
Je zakázáno :
Provozovati jízdu na kole v podnapilém stavu (výjimku lze udělit pouze a jedině v případě prokazatelné konzumace Johny Walkera)
Fotit nebo filmovat právě spadnuvšího bikera bez jeho písemného souhlasu.
Sankce:
V případě porušení zákazu si vyhrazujeme právo dotyčnému znepříjemnit jízdu odebráním některého komponentu z bicyklu např.sedlo.
V případě očividné nezpůsobilosti k řízení biku může zbytek bikerů vydat provinilému jednodenní zákaz činnosti na základě hlasování.
Protože už toho mám plné brejle(heliovary), tak si sbalím pro dnešek fidlátka. Stejně to nikdo nedočetl až sem. Alespoň na uspání to snad šlo.
ŠUMAVA 1997 - předvoj
Jirka KOPA
Dne 7.5.-11.5.1997 jsem se rozhodl sabotovat vše kolem včetně školy a odebral jsem se ne do věčných lovišť,ale na Šumavu.Ubytování klasické-Nový Svět. Radostná a všemi dlouho očakávaná zpráva-hospůdka paní správcové k naší libosti funguje,což se za 2 měsíce dozajista podepíše na naší regeneraci.Mimochodem aktuální cena piva je 8 korun bikerských.Záměrně pivo,protože s ohnivější vodou by mohli být problémy.S Jimem Beamem si v těch končinách málokdo tyká. Ceny za ubytování stagnují kolem 90 Kč.V kuchyni jsou nové varné konvice,takže Tomáš si může dělat svařák do láhve na biku klidně těsně před odjezdem,aniž by nás zdržoval.Pokoje 1,2,3 jsou celkem dobře umístěné.12 míst potvrzeno. Paní správcová si mě kupodivu bez problémů pamatuje a salónek se na nás taky už třese.Ptala se,kdy že se tam objevíme,tak jsem jí to prásknul. Ve čtvrtek jsem na kole decentně promokl resp.dost,proto jsem byl nucen zamířit s brekem k domovu,což dalo bratru pouze 35 km.Delší štreka by bývala byla asi o zdraví.Novou asfaltku epesní kvality z Kvildy na Bučinu mohu potvrdit. Pátek znamenal vzhledem k počasí ústup zdravého rozumu a tak padla hranice 100 km,což je sice "prd",ale vzhledem k tomu,že minulý rok touhle dobou jsem ještě kolo neprobudil ze zimního spánku,tak to ujde.Nebylo by to vážně nic světoborného,ale jet to sám a navíc zase ty krpály ! Bylo to převýšení asi 1630 m což není úplná rovinka.Sjel jsem si Zhůří-Svojše-až k Otavě,kde to bez šlápnutí jede místy kolem 70 km/h.Na programu byl i Poledník,kde se stoupá stěží na nejlehčí převod a ke konci dokonce i stěží ze sedla ! Je tam stoupání 270 m na 1.9 km,což jsou jatka. Výjezd na Poledník byl dvakrát znemožněn souvislou sněhovou pokrývkou ! Co se týče Poledníku samého,tak se to tam změnilo k nepoznání.Veškeré budovy zbořeny a zůstala tam jen věž nic víc.Takže naše starší fotky mají cenu zlata. V sobotu jsem bloudil po okolí po neznačených cestách.V neděli přesně v poledne sem dosáhl jednoho dost kvalitního vrcholku s novou věží.Tak dlouho se mi totiž z dálky vysmíval,až sem toho měl dost a sejmul ho.Ideální asi 6 km stoupání lesem do 1133 m.n.m. Už na Vás čeká ! Poprvé v životě sem konečně ze Šumavy viděl Alpy,což je opravdu svátek. Ale kdyby nebyly zasněžené tak nevím.Abych se přiznal,tak teď mám najeto asi 460 km a bude to přibývat jen o víkendech.Zato moje tělo začíná tušit,že dostane na kole kapky a tak se rozhodlo zbavit se nadbytečné zátěže v podobě tuku už teď. Nejlepší možnost najíst a napít se je v penziónu na Františkově,což mi jistě také brzy dáte za pravdu.Toť vše.Naostřete biky !
MISSION IMPOSSIBLE
Jirka KOPA
Poznámka Webmástra k níže publikovanému dílku našehu fuhrera. Teda já jako nevim jak bych to jen no tak ňák si teda možná třeba myslim, .......... že je to výplod chorobou nespecifikovanou dosti postiženého člověka. Tak.
S chutí si to přečtěte.
Pokud byste měli problémy přečíst tento příspěvek,tak nezoufejte - budou jiné ! Jelikož byla totiž v době tvorby originálu na nádraží celkem kosa,tak ruce vypovídaly službu,tudíž písmenka jen vzdáleně přípomínala rodný jazyk.Díky slabému osvětlení (asi 15 luxů) nelenily ani oči a k sabotáži rukou se neprodleně připojily.Z těchto politováníhodných faktů tedy čiší výše zmíněné upozornění. Předem bych rád předeslal,že následující řádky nejsou oslavou notoricky známého stejnojmenného seriálu ani nesouvisí s mými znalostmi (resp.neznalostmi) angličtiny. Protože se stává,že nějakým nedopatřením si paměť uchovává i ne zrovna dvakrát příjemné zážitky,přišlo mi na um tyto mozkové ležáky zviditelnit,což právě teď činím, jak si ti bystřejší z Vás jistě všimli.Ale dost této řídké omáčky. V současnosti mají vzpomínky na tuto misi blahodárné účinky neb v parném létě mě pomyšlení na ně vzhledem k po zádech přecházejícímu mrazu příjemně osvěžují. Pro ty,kteří nedisponují v hojné míře volným časem bych telegraficky uvedl,že příspěvek pojednává o za řeč nestojícímu výletu zahrnujícímu návštěvu 6-ti šumavských jezer. Skoro nepodstatné je,že se toto událo v jednom jediném dni. Protože v současné době nemá kromě Tomáše Vanera nikdo volný čas,nemusel bych logicky potit dál,protože z nedostatku času by to stejně nikdo nečetl.Ale já jsem zatracený čerchmant a protože sem si udělal čas a dal pré myšlenkovému průjmu tak to nějak snad dokončím s Boží pomocí.Apropo rýpnutí do výše zmíněného individua jest založeno na náhodném výběru a doufám,že se nikterak negativně neprojeví na vzájemných bikerských vztazích plných sympatií a porozumnění.Určitě plni očekávání nehnete ani brvou,což mě navýsost těší.Nyní se snad nadobro odpoutám od řídké omáčky. Bylo nebylo za devatero krpály a nesčetnými sjezdy kořeněnými čistoKREVnými pády kde se vzal tu se vzal ocitl se na Novém Světě 10.8.1996 rádoby statný biker - shodou okolností Váš führer,tedy já,vyzbrojen arzenálem zběsilých nápadů. Nápad tento spatřil světlo světa za ranního kuropění pravděpodobně následkem nonstop trvající party v Davli 3.8.1996. Za asistence vzbuzením rozmrzelého taťky jsem na čerstvě vyhřebelcovaném dvoukolovém oři odcválal ve spaní vzbuzujících 5.22 hod ráno z chaty.Několik prvních km si pamatuji jen matně,neboť bylo značně šero a tudíž sem na kole ještě dospával. V údolích se tou dobou ještě válely mlhy stejně jako vyměklejší bikeři v postelích. Než sem se nadál,zíral sem na hladinu Prášilského jezera,které v 7.15 hod kupodivu zelo prázdnotou.První paprsky vycházejícího slunce mě utvrdily,že Zákopčaník nelhal. O hodinu později (8.15 hod.) jsem stále ještě s ranním mrazíkem vůkol stanul na břehu jezera Laka,které je bezesporu nejméně navštěvované,což lze možná připsat na vrub faktu,že je i nejvýše položené (1096 m.n.m.) a nejmenší. Další občerstvovací zastávkou bylo po projetí Železné Rudy Černé jezero v 9.50 hod. Ačkoliv je zkratka mezi Černým jezerem a Čertovým jezerem lákavá,tak sem ji z časových a energetických důvodů zavrhl neb si také mimo jiné vysloužila od Jendy Blažka rčení It looks like wall from here !Celkem neznámou cestu jsem zneužil při dobytí Čertova jezera (10.40 hod).Tam bylo stoupání nejostřejší,což tvrdé nohy a skřípající zuby nevyvrátily.Sjezd s nádechem stylu kamikadze zpět do Železné Rudy bezkonfliktní. Pár desítek metrů za celnicí (Bayer.Eisenstein) začíná jedno z TOP TEN stoupání do sedla Brennes (1030 m.n.m.).Celou cestu úchvatné pohledy na Velký Javor resp. Grosser Arber (1456 m.n.m.).Jeho vrcholek mě výjimečně nijak neznervózňoval,neb jej mám již uveden v deníku dobytých vrcholů mladého bikera.Spolu se mnou se tímto delikatesním úspěchem může pyšnit i Honza Blažek.Letos,dá-li Bůh,bychom se tam mohli opět podívat,stojí to za vyčerpání.K Malému javorskému jezeru sem připsal časový údaj 12.15 hod.Na trase od něj na Brennes nepřehlédnutelný stoupák na Grosser Falkenstein (1315 m.n.m.),kde sem byl toho času ještě na silničním favoritu v dobách bikerově pionýrských.Fakt,že se ke každému jezeru stoupá o sto sedm lahodí mým nohám,ale horší je,že pouze jediné Velké javorské jezero je při cestě a k ostatním vedou vesměs slepé cesty(nějaké lesní by se našli,ale když před sebou máte celý den jízdy,tak pospícháte). Velké javorské jezero teda kolem 13.00 hod.To bylo celkem šesté jezero od rána, což vzhledem k 13.00 hod vzbuzuje podezření,že sem se po zbytek dne flákal,což ale rezolutně odmítám.Vzal jsem za vděk notnou dávkou bavorských silnic.Oproti dřívějšku sem tentokrát nejel úplně po hlavních,ale kopíroval sem je po cyklistických stezkách, které sice měly tu výhodu,že mi bavoráci nedýchaly na záda,ale už tak nepříliš krátkou štreku sem si tím prodloužil.S ubývajícími silami se pomalu začínaly i ze sjezdů stávat krpály,div že sem je nemusel sjíždět ze sedla ! Svůj krasopisný rukopis to zanechalo i na jinak otužilé psychice.Zpět do českých hvozdů sem vpadl skrze známý přechod na Bučině. Takticky bych býval opomněl podotknout,že jednou sem byl přinucen pětihvězdičkovým krpálem vypít kalich hořkosti až do dna.Prvních asi 200 metrů zkratky z Mauth do Finsterau,ač asfaltový,skýtal neskutečné možnosti,jak stanovit výši a rozsah prahu bikerské tolerance vůči nejvyššímu možnému stupni krpálovitosti.Ale abych to neokecával a kápl božskou,tak sem bike prostě musel v inkriminovaném místě tlačit čímž sem znesvětil své jméno.Prostě vrchol ponížení. Bučina je taky jak známo pěkně vysoko,takže sem tam mlel z předposledního. Smůla byla,že mě dojel nějaký čerstvý páprda,což mě nenechalo nečinným.Přitlačil sem na pilu a zbavil sem se ho ani nevím jak.Počáteční radost nad vyhraným bojem brzy opadla. Zjistil sem totiž,že energetický potenciál organismu se nachází v oblasti,která jen tak tak postačuje pro udržení potřeby.Naštěstí je to z Bučiny k první hospodě co by kamenem dohodil a zbytek doplazil.Kromě toho v baťohu nebylo po jídle ani vidu ani slechu. Tělu sem tedy nijak nekladl odpor a trpělivě sem čekal než natankuje jedno řezané pivo. Můj zubožený stav byl očividný,ale alkohol mi dodal jiskru. Přestože stopa za mým kolem potom připomínala mnohastopý zemědělský stroj,dojel sem bez nehody zpět na Nový Svět asi v 18.40 hod. S uvážením faktů: sólo jízda,horské kolo,baťoh,vedro celý den,délka trasy 210 km zahuštěná minimálně 2700 m převýšením sem usoudil,že sem sice vyměkl,ale vcelku oprávněně. Pro Vaši informaci mnou zůstalo nedotčeno jezero Roklanské (SRN) a Plešné. Průměr slabě nad 20 km/h vypadá na první pohled směšně.Drobná fotodokumentace neopomněna. Už teď mám strach z toho,co mou psychopatickou(dle Honzy) mysl napadne letos. Občasným aplikacím zpestřovadel v podobě extrémů zdar !
THE ŠUMAVA EXTREME TROPHY 1997
Místo konání : Nový Svět
Datum konání : 27.7.-3.8.1997
Jirka KOPA
(Původně jsem se rozhod', že teď do toho nebudu našemu velectěnému fírerovi psát, afšak zjistil jsem, že je to opět nutné. Předpokládám však, že tak kolem ročníku 2050 to už zvládne napsat sám. Vsuvky opět označeny W.M.)
Tož zdravím opět po delší odmlce všechny šílence, kteří se neuchylují ke sběru hub a zkamenělin, ale kteří rádi šroubují hladinu adrenalinu do závratných výšek. Nyní mám na zřeteli podat pikantní zprávu o průběhu letošní bizarní akce. Určena jest nejen výše zmíněným individuím, ale i těm účastníkům, kteří pro hladinu alkoholu ani nevěděli čí jsou natožpak kde jsou. Tuto zážitkovou syntézu dozajista ocení i ti,kdož následkem šoků z hrůzných pádů vykazují nižší mozkovou aktivitu popřípadě byli postiženi mírným resetem.
Odsouzeni (W.M. - Ach ta čeština fírere, "Odsouzeni byl tento dream team", jediné, co tě omlouvá je, že jsi počeštělý němec.) nepodmíněně k trestu odnětí svobody v trvání jednoho týdne ve věznici Nový Svět pod dozorem fírera byl tento dream team :
Jirka KOPA - "fírer"
Tomáš VANER - pravá ruka fírera
Ríša POKORNÝ - levá ruka fírera
David HROMAS - demolition man
Petra HROMASOVÁ - demolition woman
Markéta POKORNÁ - pub relation
Irena HOLUBCOVÁ a Filip X. - zcela nové oběti
Další 3 kumpáni (W.M. - krumpáči) se dostavili později viz.o 51 (W.M. - na WWW neplatí, tento údaj jsem zanechal pouze z nulové úcty k fírerovi) řádek níže.
Poznámka ke složení teamu :
Neúčast údajně se chystajícího Dana Hrušky nepřekvapila ani jeho skalní příznivce (W.M. - To je pravda). Za záhadných okolností a spekulativních důvodů se na startovním roštu neobjevila loňská vícemistryně Pavla Kristlová (W.M. - Podle osobního itrvjů prý pro nemoc). Budiž za to exemplárně sankcionována. Co se týče některých dalších bikerek, jejichž účastí jsme byli loni poctěni, tak lze konstatovat pouze fakt, že nejspíše dostaly strach a včas se přesunuly ve velké většině až za velkou louži. I tam si je však fírer brzy najde !
Poznámka k dopravě :
Tato zajištěna vozy
Škoda Felicia 1.6 Combi
Wartburg Super Tourist Combi
VW Jetta (koncem týdne)
Oba prvně zmíněné vozy předvedly při exhibičním odjezdu z místa srazu ve Strakonicích razantní neřkuli brutální rozjezdy, čímž si vysloužili značnou pozornost,zejména vůz druhý (W.M. - Dovedu si představit, škoda, že Dejvid varťáka opět nepostavil na 2 kola).
Poznámka k ubytování
Ubytování na Novém Světě splnilo očekávání a byly nám přiděleny rezidence číslo 1,2,3 v luxusním křídle pro zahraniční hosty. Jest přirozeno zmíniti stav tamních stěn. Tyto jsouce papírové propouštěly všude nejen zvuk, ale místy bylo možno skrze ně přepravovati i menší předměty.
Jelikož zbytky energie po bikerských orgiích se nikterak neodlišovaly od nulové hodnoty,bylo záhodno vždy promptně aplikovat gastronomické speciality,později završené návštěvou 20 metrů vzdáleného kulturního zařízení,jenž jest provozováno pod taktovkou paní správcové. Jelikož jsme se bezuzdně oddávali radovánkám na počest přežití každého dalšího dne,tak jsme byli,jak se již stává tradicí,sprdnuti postarším tvorem zvaným interně vorvaň (W.M. - Potřebuju ikonu Vorvaně !! - Díky Dejvide, vorvaň už je implementován), kterýžto očividně vynikal nižším prahem společenské tolerance.
Jeden z kvalitních večerů v pubu měl i sportovní vložku (W.M. - s modrým oválkem firmy Hartmann) na závěr. Čerchmant Ríša testoval své mocné bicepsy tím,že blokoval zvenku dveře do výše zmíněného často vyhledávaného zařízení.Jenže mi ostatní jsme tuze velké filuty a tudíž jsme s radostí uvolnili místo panu hostinskému, který se beztak na své blýsknutí před našimi bikerkami třásl.Na druhý pokus dveře i s Ríšou otevřel resp.vyvrátil,neboť vypadly z pantů,což vzbudilo hlasité ovace.
Nuže nyní k jednotlivým trasám.Upozorňuji,že se jen výjimečně podařilo kopnout do vrtule dříve než v 11 hodin,což ovšem nelze připsat na vrub snaze o maximální regeneraci.Protože se také v poslední době věnujeme v hojné míře i pádům na neznačených co nejvíce opuštěných stezkách,tak přesný popis tras je dosti nemožný,tady alespoň rámcově.
27.7.1997 - Neděle
Nový Svět (14:30 hod)-Borová Lada-Knížecí Pláně-Bučina-Pramen Vltavy-Kvilda- Františkov-Borová Lada-Nový Svět
Tato trasa měla za cíl aklimatizovat zhýčkané velkoměšťany. Již v prvním stoupání se projevilo kdo podcenil snídani, přecenil své síly popřípadě nekonzultoval s osobním lékařem (W.M. - ani s lékarníkem). Jelikož všichni nebyli po prvním kopečku tak svěží jako třeba Wrigley´s winter fresh (sugarfull), tak jsme příhodně zastavili u hřbitova na Knížecích Pláních. Poté se všichni bikeři nekontrolovatelně vrhli na své zásoby a jako sarančata je zlikvidovali.Startovním heslem před nejlepším krpálem se stalo heslo "bude špatně" a kopli jsme do vrtule vstříc nejisté budoucnosti.Výše zmíněný krpál vyskytující se těsně před Bučinou potěšil všechny jeho příznivce, které lze spočítat na prstech amputované ruky.Solidní terénní vlny nás provázely až na pramen Vltavy kam jsme dorazili slušným sjezdem mihnouce se čas od času v objektivu kamery.Při odjezdu z pramenů Ríša nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povrchu vozovky a byl ke své nechuti vynesen mírně do lesa,což vzbudilo podezření, že se chce věnovat sběru hub či neodkladné osobní potřebě.Dle výrazu v jeho tváři se však tyto úvahy ukázaly jako irelevantní.Až na téměř smrtelný pád opět Ríši bylo vše naprosto O.K.Vypadalo to následovně:Já,Tomík a Filip jsme uváděli své stroje do stavu nulové rychlosti prostřednictvím brzdového systému kvůli cestu blokující závoře,když tu náhle kde se vzal tu se vzal,kolem nás letěl v proklatě nízké letové hladině Ríša nedbaje neosvětlené runwaye.Vzhledem k délce letu jsem měl nutkání navázat bleskový rozhovor,ale byl jsem vyrušen zvoláním - "toč to !", což nechám bez komentáře.Nakonec si aviatik Ríša ustlal v travnatém příkopě mezi dřevěnou ohradou a velkým balvanem.Bike na něj ještě dopadl návdavkem.Trvalé následky ctěným zájemcům předvede za drobný poplatek asi příští rok.Ale teď bez legrace-odnesla to naštěstí helma i když její tvrdost a pevnost je ve srovnání s Ríšovou lebkou značně diskutabilní.Dle nejmenovaného zdroje to kromě helmy odnesly i trenky (W.M. - To jako, že si je roztrhnul ???), ale o tom raději jindy. Jelikož každý toužil zvěděti příčinu tohoto politováníhodného a nerozumného počínání,zjistilo se při rekonstrukci,že základní chybou kromě přehlédnutí závory (to je jen drobnost) bylo nadměrné stisknutí přední brzdy a navíc ve výmolu,což mělo za následek vyhlídkový let přes řidítka.Dle výšky letu dokonce někteří vtipálci začaly (W.M. - "Vtipálci začaly" to je fakt hodně dobrá čeština) spekulovat nad změnou počasí, což by mohlo způsobit revoluční převrat v meteorologii.
Celkem : 31 km
28.7.1997 - Pondělí
Nový Svět (12.30 hod)-Borová Lada-kolem Homole zprava-Žďárské jezírko-směr Strážný a asi po 2 km vlevo-Polka-Žlíbský vrch(1133 m.n.m.)-Strážný-po červené Žďárské jezírko-Knížecí Pláně-Borová Lada-Nový Svět(19.15 hod)
Žlíbský vrch byl zařazen jako neznačená novinka a potěšil zastánce krpálů.Už jeho úpatí tvořené krátkým brodem a dlouhou loukou prověřilo rozsah převodů včetně odolnosti fírera vůči kletbám a nebojím se to říci i nadávkám.Někteří vychytralci maskovali svou vyčerpanost za sběr borůvek,ale vzhledem k faktu,že trhali vraní oka,tak se jednalo o velice nepromyšlenou mystifikaci.Myslím,že v opodstatněném případě a dle barvy obličeje lze tolerovat i tlačení biku.Dlužno říci,že těsně před vrcholem rychlost některých vrchařů připomínala couvání a vzbuzovala strach o jejich zdraví v důsledku nemožnosti udržet v tak nízkých rychlostech balanc. Protože měli všichni v živé paměti Ríšův megapád,tak sjezd do Strážného probíhal velmi obezřetně a nikdo nepřekračoval 65 km/h. Ze Strážného po turistické značce první kontakty s tamním bahnem.Ačkoliv někdo vlivem změny barvy svého oděvu a technické obtížnosti cesty zrovna nadšením nevýskal.Asi bych měl poznamenat,že v případě přehršle bahna,kamení,kořenů,klád, bažin,výmolů a rygolů se vždy najde někdo komu to není po chuti a má pravdu,neboť bahno v ústech není opravdu pikantní delikatesa.Ale neutralizují to ti,kterým jsou taková zpestření šuma(-va) fuk a radostně přitom povykují vykazujíce čím dále tmavší barvu a přepravujíce na všech částech biku koncentrovaný náklad bahna nejvyšší kvality.Defekt doprovázený zvukovým efektem předvedl David.
Celkem : 55.8 km
29.7.1997 - Úterý
Nový Svět (11.00 hod)-Borová Lada-Kvilda-Filipova Huť-Modrava-podél Vchynicko- tetovského kanálu-Srní-Čeňkova Pila-Svojše-Zhůří-Horská Kvilda-Kvilda-Borová Lada- Nový Svět (18.00 hod)
Konečně nejdelší a asi nejobávanější kopec s převýšením asi 560 metrů na délce téměř 10 km.Tento den jej zdolali pouze 4 mušketýři.Jelikož by zde zazněla samochvála, raději pomlčíme o dosažených časech na měřeném 8.5 km dlouhém úseku.
Celkem : 78.3 km
30.7.1997 - Středa
Nový Svět (11.00 hod.)-Borová Lada-Bučina-přes hraniční přechod-Hammer klause- Mitterfirmiansreut-Philippsreut-Nové údolí-Stožec-Strážný(po turistické)-Žďárské jezírko-Knížecí pláně-Borová Lada-Nový Svět (18.15 hod.)
Při sjezdu od hranice a následném odbočení o 130 stupňů citelné zhoršení rozptylových podmínek způsobené kvílícími a škvířícími (W.M. - Po dlouhé odmlce opět vstupuji do děje, "co je to škvířící se pneumatika ?") se pneumatikami.Občas jsme i trochu bloudili- vždy asi tak 200 metrů od přehledného rozcestníku.Jinak kupodivu vše bez obtíží. Filipova radost z překročení 70 km/h nebrala konce.
Celkem : 78.9 km
31.7.1997 - Čtvrtek
Nový Svět(11.00)-Nové Hutě-Churáňov-Zlatá studna-Zhůří-po neznačené sjezd k Vydře- Antýgl-Modrava-Kvilda-Borová Lada-Nový Svět (15.00 hod)
Výše zmíněný neznačený sjezd ohodnocen vysokou známkou.Dolní úsek maximální koeficient džunglovitosti a pralesovitosti.David se poroučel k zemi při překonávání klády a jak jinak než přes řidítka.Vzhledem k noze v klipsně a jejímu vhodnému umístění pod další kládu nevím nevím co by dělal,kdyby tam byl sám.O pár minut později jsme kvalitně promokly (W.M. - Ach, ach, začínám pochybovat o tvém pohlaví fírere, pokud si myslíš, že je s tebou vše v pořádku, tak na tý češtině musíš asi zapracovat. Najdi si ňáký doučování. To ti radí kamarád, jinak budeš mít problémy s hledáním zaměstnání. Teda s hledánim ne, ale s tim, abys ho našel) a právě tam jsem zaslechl z nejmenovaných úst Šumava magor trophy 97.(W.M. - Ha)
Celkem : 48 km
1.8.1997 - Pátek
Nový Svět-Borová Lada-Kvilda-směr Filipova Huť-neznačenou cestou vlevo až k průseku po bývalé železné oponě a po ní směrem na Modravu-Březník-na Modravu po turistické-Filipova Huť-Horská Kvilda-Kvilda-Borová Lada-Nový Svět
Svou návštěvou nás k našemu potěšení poctili nejen webmaster Jenda Blažek,ale i jeho svěřenkyně Martina.Spolu s nimi se z temných nehostinných lesů vynořil i Muž Mol,jenž se uvolil poskytnout k dopravě svůj vůz VW Jetta.Tito krátkopobytovci dorazili v netradičních 1.30 hod ráno,čímž se nevědomky zapsali do Fírerovy knihy rekordů. Pokračující a prohlubující se krize měla za následek větší počet pádů. Směrem od Kvildy na Modravu výsekem po drátech bylo učiněno za dost správnému bikerskému terénu.Další kontaky s bahnem s povděkem přijaty.Solidním prokluzem biku jsem Ríšovi, jedoucímu za mnou,záměrně umístil do obličeje několik kusů bahna,za což jsem byl překvapivě odměněn kletbami.Toto extempore bylo příčinou vyhecování Muže Mola,kterýžto se záhy opodál ocitl na zádech i s kolem a to doslovně neb mu zůstaly nohy v klipsnách (W.M. - U kronikáře tvých kvalit mne zaráží, že nevíš, že Muž Mol má SPD) a ruce na řidítkách (W.M. - Tady už to je správně, řídítka má).Urvaný blatník byl pohřben na místě. Naražená záda snad ještě funus neměla.Při sjezdu z menšího kopečka (přes 70 km/h na mém tachu) se nepříjemně vyválela Petra,kterážto si libuje ve značných rychlostech a agresivním brzdění.Při válení sudů si sedřela všechny údy a s crčící krví by nejraději hned pokračovala dál-inu rozhodně žádná měkota.O pár km dál už nás ve sjezdech zase předjížděla.Bahna co hrdlo ráčí bylo k dispozici z Březníku na Modravu.Ještě nikdy jsem ho neviděl tolik pohromadě. Počáteční zdrženlivost vyůstila v naprostou odhodlanost vyrochnit se v něm co to dá. Výkřiky slasti z gejzírů bahna a vody daly tušit,že Tomík je ve svém živlu. (W.M. - To bude pravda, protože hned po příjezdu si asi 2 minuty čistil boty a teprve potom skočil do postele) Na dřevěném a jak se později ukázalo i kluzkém poválkovém chodníku nad bažinou provedl přistávací manévr Filip,což očividně nečekal. Jenda a Martina vlastníce tentokrát silniční žihadla bahnománii oželeli.Z důvodu neustálé nepozornosti a věnování se jiným jistě neodkladným záležitostem měl Jenda plné ruce i nohy práce s kontinuálně vznikajícím defektem svého stroje,který mimochodem dokázal zneprovoznit již po 100 metrech od chaty.(W.M. - Nó to ti neuniklo, Můžeš začít psát do BLESKu ty pisálku)
Celkem : 60 km
2.8.1997 - Sobota
Nový Svět (13.00 hod)-Borová Lada-Filipova Huť-Modrava-Poledník(1315 m.n.m.)- Velký Bor-Paště-Svojše-Zhůří-H.Kvilda-Kvilda-Borová Lada-Nový Svět(19.30 hod)
Tradiční návštěvou Poledníku byl umožněn zájemcům rozhled z vojenské věže,ačkoliv vchod do ní byl nedůstojný-po čtyřech a více.Následoval sjezd na Velký Bor. Tento top krpál jsme ale tentokrát jeli opačným směrem,což následující numera jistě potvrdí.Muž Mol dosáhl nadzvukové rychlosti rovných 80 km/h ! Tomík se ustálil na 73.8 km/h.Výjimečně jsem byl rád,že do bojů nezasáhnu,neb mě zradil náboj předního kola.Přes tankodrom na Paště předčil stoupák naše očekávání. Po technickém sjezdu k Otavě následovalo opět Zhůří.Tentokrát jsem se dost kousnul (W.M. - Společně se svým předním nábojem) a zajel jsem ho pod 38 min což snad ujde.
Celkem : 80 km
Po letošku se zdá,že helma není vůbec od věci.Připomínky vítány.Zdar brzy zase v sedle !
Jirka KOPA alias fírer
P.S.To byla ale "vyjížďka" !